Tělo a Já

Zamýšlím se nad tím, na kolik z nás jsme si vědomi svého vlastního těla, svých životních postojů, svých myšlenkových pochodů, emocionálního rozpoložení během dne...Nakolik se cítíme, vnímáme sami sebe a svoje potřeby a dovedeme si je také naplnit...Do jaké míry chceme či nechceme, dáme si jasnou prioritu nebo se posuneme na konec řady.

Chápu a vnímám a zažila jsem si to mnoho let, kdy člověk má před sebou ono plátno života, mnoho povinností, co musí, co nesmí, co teď může a co rozhodně nikoliv...A najednou je večer a uléhá unaven/-a do postele. Vím, že víme úplně bez výjimky všichni, .co je pro nás dobré a co nikoliv...Jen někdo si to více zvědomí a jiný zatím ještě ne..Někdo ví a cítí se bezmocný s tím něco udělat, protože...důvody se vždy najdou. To je Život...Jedna rozmanitá scenérie v mnoha barvách, prožitcích, příležitostech a zkušenostech...Krásná i bolestná, vzestupná i padající, veselá i smutná, rodící se i umírající...

No..a naše tělo je nám moudrým a laskavým průvodcem na naší cestě. Ono dobře ví, cítí a dává nám neustále informace. Nikdo nás neučil jej plně vnímat a rozumět mu, a tak mnohdy až s různými potížemi a nemocemi se obracíme do svého nitra a klademe si častou otázku : "Proč?"....A ono tělo odpovídá, jen mu třeba nerozumíme..nebo prostě Nevíme...Nejsme zvyklí se cítit a rozumět si.

Co kdybychom dovolili sami sobě a svému tělu dát uznání a otevřeli se zprávám ze svého nitra, těla..? Jaké by to bylo si více naslouchat, vnímat se a cítít? Sami sebe? Svoje pocity? Svoje tělo? Jeho části....Na chvíli se také zastavit, udělat si chvilku pro sebe a zeptat se? :

" Tělo moje milé, copak potřebuješ? Co Tě tíží? Co mohu teď pro Tebe udělat, aby ses cítilo dobře? Co Tě potěší?" Nebo:" Vnmám tu část svého těla, která je bolavá...zaměřím svou vědomou pozornost do oné části a jen s ní v tom místě setrvávám...v bdělé přítomnosti bez posuzování, hodnocení či kritizování...jen JSEM.. dýchám...dovoluji plně a vědomě být s tou částí těla v kontaktu, s ní i se svými vlastními emocemi...Cítím se..Vnímám..Přijímám...sebe, plně a celistvě, se vším všudy...."Zkuste to....a chvíli počkejte...Co se stane? 

Všichni toužíme po plném přijetí od vnějšího světa, lidí nám blízkých, našich partnerů, dětí, spolupracovníků, lidí, co nám na nich záleží...a někdy i od těch, které vůbec neznáme, ale chceme být před světem "dobří". Však kdo jiný nám může dát plné přijetí, než my sami sobě? Každý máme svoje nastavení a hlavně svoje filtry bolesti, svých vlastních zranění, přes které se díváme na svět....A mnohdy, ikdybychom byli ze zlata, někteří v nás budou VŽDY vidět jen hroudu hlíny ( nic proti hlíně ..je základem pro tento svět...ale chápeme se, že, ;-)) A tak to prostě je...

Každý jsme jedinečný a dokonalý právě ve své nedokonalosti. Tak, jak jsme. 

Tož což takhle si udělat chvilku a zeptat se sama sebe, co teď potřebuji a jít to udělat?Ono je totiž jedno vědět a druhé jít do akce a udělat to...Jaký pak máte pocit, když víte a neuděláte to pro sebe a nebo jdete a dovolíte si to?Cítíte tu radost, lehkost a zvýšení energie či klid a harmonii, když konáte pro sebe?A cítíte tu únavu, frustraci a smutek, když sami sebe posouváte až napotom? A pak si to třeba už nedovolíte?

Přeji nám všem příjemný pocit ze sebe sama, bytí v kontaktu se svým tělem, svými emocemi a dovolení si žít plně a radostně, protože podobně se pak díváme svojí optikou i na tento svět. Naše pozornost se pak zaměří na krásu, vděčnost, laskavost, pochopení, radost a lásku...Podporujeme pak sami sebe i svým nastavením celý svět. Usmějme se a mějme se rádi...sami sebe i navzájem. Láska je totiž jedinečná esence tvořící tento krásný svět.

Pěkný podvečer

Magdaléna 

24.žáří 2024