Miluji déšť

Kráčím si tak z vesela spolu s vnitřní radostí, pejskem, mokrýma botama i nohama (hlavně že mám doma boty s gorotexem ) - ale nehodily by se k outfitu, že jo.

 Ne, teď vážně.. Jela jsem do přírody a říkám si, že půjdu jen po cestě, když zrovna prší, ale když ta louka vůkol byla posetá milióny nádherných kapiček a volala na mě.. nedalo mi to, prostě nebýt plně její součástí... Boty přeci uschnou, nohy taky.

Někdy, když je jemný povrch.. Ach.. Úplně nejlépe bosky .. Ale tady byla tráva tvrdá a pichlavá, tak raději v mokrých botkách. 

Miluji déšť.

Padající kapky za oknem, jejich zvuk dopadající na okno, parapet, střechu i pobyt v přírodě, venku, kráčejíc volným prostorem .. Bez deštníku i s ním.. Jak kdy. Všechno má své kouzlo a pokaždé úplně jiný rozměr.. Vnímat .. Cítit.. Dotýkat se.. Dýchat.. vzduch, jenž je prosycen vlhkostí i vůní mraků, trávy, rozpálených ulic a vod.

Bez ní bychom nebyli, bez deště bychom nejedli.. 

Vše je vítané v ději samotném.

 A tak...

• Jak se cítíš dnes?
• Spočíváš v usebrání?
• Dovoluješ si být u sebe?
• V těle?
• Nechat k sobě přijít emoce ( = voda), které čekají, až jim dáš pozornost, uznáš je a konečně propustíš?

I slzy jsou voda a otoky v těle = zadržená voda / nepropuštěné emoce (často smutek, lítost)

• Nebo jásáš radostí a otevírají se Ti nové obzory?
• Přichází inspirace?
• Kveteš? 

Všechno je v pořádku

Právě tak, jak je.. Právě teď.

Když koukám teď na ten krásný deštník plný barev, jdu tvořit a užít si svoji dnešní inspiraci.

Objímám

Magdaléna

7. července 2025