Je noc. Nemůže spát.

Je noc. Nemůže spát. Budí se.

Kouká do ticha. A vidí stíny. Jindy ostré obrysy jsou jemně zahaleny šedí. Nic není takové, jak se zdá. A přesto člověk kolikrát věří tomu, co není ryzí.Kdesi tam uvnitř, hluboko pod povrchem, cítí, že "tohle" přeci není ještě všechno. Ten známý pocit, jenž nelze ani slovy popsat. To nehmatatelné, neuchopitelné, a přesto tak jasné...

Vím..

Výdech. Otočí se na bok. Zavře oči. Uvnitř, v té tmě, vidí obrazy své minulosti. Jeden za druhým. Nic už to s ní nedělá. Jen dýchá a jakoby z dálky sleduje. Tělo je v klidu, občas ještě zabolí, "probublá" . To se uvolňují poslední zbytky napětí. 

Je smířená. A přitom otevřená. Ví, že Život je jako rodič. Laskavý, milující, přítomný, a přitom někdy tak tvrdý, přísný, až nekompromisni. Přála si více lásky, jemnosti, smíchu i radosti, spojení, která jsou skutečná, která opravdu cítí, ale Existence se neptá.

Dá, co má.

Co potřebuješ.

Ví, kam a kudy Tě vést, aby z Tebe bylo to, co se po Tobě žádá. Zralého člověka.Ten se nerodí. Ten se stává...

A tak ví.. 

S pokorou se usměje neb její srdce bije Láskou. Řekou, jenž nemá konec ani začátek. Tolikrát to mohla vzdát a přestat milovat. Ale to by pro ni Život ztratil smysl. 

Láska není jen pocit. Je to živoucí Bytí, dýchající tep života. Základní podstata Stvořeného. Esence, jenž nelze uchopit ani udržet. Ona teče. Je. Všude kolem nás. A v nás . 

A tak pomalu usíná.. Prohloubí dech. Tělo nechá spočinout s vědomím, že zítra je další běh. Nový den, jenž skýtá nepoznané. O ni samé i o světě. Pokud si to dovolí. Má volbu. Zkoumat a radovat se z poznání. Z toho, co už zná a miluje a zároveň z toho, co současně objevuje... A možná o tom to tu právě Je . . 

Tak něžné políbení a sladké snění 

Magdaléna 

7.ledna 2026