Jak přistupuješ ke svému tělu?

Ať je jakékoliv..

Pokud Tě nic nebolí, neobtěžuje, neklepe dlouho na dveře, nedráždí.. Tak pravděpodobně nijak.. Proč bys měl.. Vše funguje, jak má..

Ale co když.. Už je "problém", bolest, která nepolevuje, je s Tebou 24/7 jako tichý stín..Chvíli to ignoruješ, možná to přejde samo, a pokud ne, hledáš pomoc.. Co s tím, jak se bolesti zbavit a jet dál ve svých vyjetých kolejích.. Protože prostě "musíš"...Nemůžeš zastavit, polevit, utéct.. Máš povinnosti. Znáš to. 

Je doba, která přináší příležitosti vidět pravdu, ne tu pěknou, ale tu surovou.. Tu, kterou jsme léta nechtěli vidět, slyšet, vnímat a už vůbec ne cítit.. Tu, která byla tváří v tvář tak bolavá, že jsme se k ní otočili zády, odpojili jsme se, abychom necítili.. Tu zradu, tu nespravedlnost, to ponížení, tu samotu, prázdnotu, ten vnitřní boj, nelibost, léta potlačený vztek, strach.. Tu bezmoc... Ale ona byla a stále Je.. S Tebou, jako otisk Tvé minulosti, paměť duše, ve Tvém těle, v jemných vrstvách, v buněčné paměti, jako tichý strážce, ochránce.. Tebe... Aniž bys věděl.. Proč.

A tak hledáš.. Zkoušíš.. To známé, co fungovalo dříve, již nepomáhá.. Nevíš.. A "oni" také ne.. Mají toho hodně. Sami jsou unavení, vyčerpaní, se svými vlastními problémy.."Další.." 

Až jednou.. V noci, kdy se probudíš, nespíš a bolest je tak blízko, že Ti dýchá přímo do tváře.. Se ptáš.. Proč?...Ticho.. Tak hutné, že se dá krájet... Čekáš odpověď.. Prosíš. Ale ona nepřichází..Je tma a Ty v ní. 

Uvnitř Tebe je jen změť všech těch pocitů, o kterých ani nevíš, kde se vzaly a proč přicházejí.. Jen dýcháš mělkce, v sevření.. Jsi.. A možná poprvé v životě si dovolíš cítit.. Uprostřed noci, ticha, které jako jediné s Tebou Je.

Magdaléna 

16. prosince 2025