A kde jsem já?

Byla jsem na všechny hodná, ale ne na sebe,

chápala jsem druhé, jen ne sebe,

omlouvala jsem jejich chyby, jen ne ty svoje,

pečovala jsem o každého, ale ne o sebe.

Chtěla jsem růžový svět, složený z měkkých obláčků,

ale všude jsem viděla samou šeď.

Přečetla mnoho knih,

abych věděla, jak nejlíp žít a vyhla se bolesti.

Rozjímala jsem nad smyslem života

a stále jej nemohla uchopit.

Zklamání, smutek, faleš,

strach a neláska...

byly všude kolem.

Než přišla Paní Bolest,

ne jednou, ne dvakrát, ale mnohokrát.

A když se džbán naplnil,

přišlo Prozření.

Že nic není takové,

jaké se zdá být.

Že jediná cesta je cesta dovnitř.

Že to, co člověk hledá,

dávno uvnitř v sobě má,

jen to objevit.

Najednou svitne, závoj se zdvihne,

vnitřní oheň vzplane,

oči se otevřou

a srdce začne skutečně milovat.

A to je počátek Života.

Pravdy jako takové,

stále se měnící

v závislosti na vědomí si sebe sama.

Už nejsem neviděná - vidím se.

Už nejsem neslyšená - slyším se.

Už nepotřebuji pochopit - chápu se.

Už nepotřebuji poradit - řídím se srdcem.

Už nejsem taková nebo maková - už jsem svá.

Jsem Sluncem svého života.

Magdaléna 

28.května 2024